Horní Lipka (německy Ober Lipka)

Horská vesnička, ležící v údolí Lipkovského potoka, byla založena v 16. století. Je pro ni typická rozptýlená zástavba obklopující protékající vodní tok. Kdysi tudy procházela obchodní stezka do Kladska, proto tu stávala celnice, která postupem času zanikla. 

V obci dodnes stojí filiální kostel sv. Anny, postavený roku 1818. Původní hřbitov připomínají snesené náhrobní kameny u jižní stěny kostela a hřbitovní kříž uprostřed. Na okraji hřbitova se nachází památník starousedlíků zavražděných v srpnu 1945.

Nedaleko kostelíka, při křižovatce cest, stojí pomník rudoarmějcům, vystavěný v roce 1945. Původně na tomto místě stával pomník padlým z 1. světové války. Na jihu katastru se nachází nepřístupný, zdemolovaný pevnostní objekt K-S9.

Výhled na kostelík částečně zakrývá objekt poměrně nevzhledné bytovky, na kterou byla přestavěna budova bývalé školy.

V Horní Lipce dnes žije zhruba 110 obyvatel, řadu chalup zejména v letním období obývají chalupáři. Ovšem ještě v roce 1930 tu trvale žilo 621 lidí, většinou německé národnosti.

Vlastní samosprávu ztratila obec roku 1979, kdy byla připojena ke střediskové obci Prostřední Lipka a spolu s ní v roce 1985 k městu Králíky.

Klepáč

Jméno našemu spolku dal vrch Klepáč, zvaný v minulosti též Klepý, německy Klappersteine a polsky Trójmorski Wierch. Vypíná se nad Horní Lipkou do výše 1143 metrů nad mořem. Ale moře jsou s ním spojena hned tři.

Klepáč je totiž významným hydrografickým uzlem - vody zde pramenící se rozbíhají do tří světových stran a v potocích a říčkách, později řekách a veletocích, míří do tří moří. Jeho svahy tak náleží to tří úmoří (odtud současný polský název): řeka Morava teče do Černého moře, Kladská Nisa do Baltského moře a vody z jižních svahů se stékají do Lipkovského potoka, přítoku Tiché Orlice, mířící do moře Severního.

Klepáč leží na hranicích České a Polské republiky. Patří do masivu Králického Sněžníku, respektive leží v jižní části Malosněžnického hřbetu. Převažující horninou je zde svor a fylonit.

Českou i německou variantu názvu hory daly padající kameny, přesněji zvuk padajících kamenů. Jak se předává v lidovém podání, kameny se tu uvolňovaly zejména v jarním období vlivem působení vody, mrazu a následného tání sněhu. I když se zdáli zdá být vrch zalesněn, nacházejí se tu i bezlesé plochy. Právě uvolněné kameny z kamenných moří pod vrcholem jsou v neustálém pohybu.

Před deseti lety, na jaře 2010, byla na vrcholu zpřístupněna 25 metrů vysoká dřevěná rozhledna.

Území je součástí Natura 2000 - ptačí oblast Králický Sněžník.